# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 2186/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 2186/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2186.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 10. 2015
- Datum zveřejnění: 9. 12. 2015
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013; § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

## Výrok

I. Řízení o dovolání žalované 2) se zastavuje.
II. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.

## Odůvodnění

Žalovaní podali dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. října 2013, č. j. 7 C 202/2013-77, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen "o. s. ř.").

Nejvyšší soud zastavil podle ustanovení § 243f odst. 2, § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") řízení o dovolání žalované 2), neboť žalovaná, ač řádně vyzvána, nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (srov. ustanovení § 241 o. s. ř.).

Nejvyšší soud se proto dále zabýval dovoláním pouze ve vztahu k žalovanému 1). Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, jestliže v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání pouze odkázal na ustanovení § 237 o. s. ř.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 16. listopadu 2014 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. října 2015

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-2186/2015-1)