# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 172/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 172/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.172.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 2. 2014
- Datum zveřejnění: 11. 3. 2014
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně.

## Odůvodnění

Dovolání žalobkyně proti výrokům v záhlaví označeného usnesení, jimiž Krajský soud v Brně uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 20.531,78 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 4.160,- Kč, není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, v němž oběma dovoláním napadenými výroky bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení ve výši 20.531,78 Kč a 4.160,- Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000 Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v citovaném ustanovení, neboť peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy - bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl pro nepřípustnost podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-172/2014-1)