# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 142/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 142/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.142.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 5. 2014
- Datum zveřejnění: 21. 5. 2014
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2012, č. j. 14 Cm 120/2009-195, v zamítavém výroku ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Podle § 237 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Tak tomu však v projednávané věci není, napadá-li dovolatelka v dovolání pouze právní názor odvolacího soudu o změně žaloby (totožnosti skutku) a nijak nezpochybňuje jeho právní závěr o nedostatku její aktivní legitimace požadovat bezdůvodné obohacení, na němž založil své rozhodnutí. Dovolatelkou předestřená otázka tak přípustnost dovolání nezakládá, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo.

Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. května 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-142/2014-1)