# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 1151/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 32 Cdo 1151/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1151.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 4. 2011 - Datum zveřejnění: 6. 5. 2011 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2010, č. j. 15 Cm 114/2006-187, co do částky 103 000 Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 11. října 2004 do zaplacení a z částky 53 000 Kč od 1. ledna 2005 do zaplacení. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V posuzované věci jde nepochybně o obchodní věc (spor o zaplacení ceny díla ze závazkového vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku), v níž dovoláním dotčenou potvrzující částí výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé ve výši 103 000 Kč bylo rozhodnuto o dvou nárocích žalobce se samostatným skutkovým základem (konkrétně o částce 50 000 Kč za zajištění přípravy zájmového a propagačního časopisu žalované a dále o částce 53 000 Kč za přednáškovou a propagační činnost, provedených dle tvrzení žalobce na základě ústních smluv o dílo). Vzhledem ke skutečnosti, že napadenou částí výroku rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích žalobce s odlišným skutkovým základem, posuzoval dovolací soud u každého z obou těchto nároků přípustnost dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. samostatně a to bez ohled na to, že byly tyto nároky uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9). Pakliže v případě obou požadovaných částek ve výši 50 000 Kč a 53 000 Kč bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřesahujících 100 000 Kč, dovolací soud uzavřel, že se jedná ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v § 237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy - a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003). Odvolací soud při poučování účastníků o možnosti podat dovolání proti jím vydanému rozhodnutí patrně přehlédl, že s ohledem na znění bodu 12 (části věty před středníkem) čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se s účinností od 1. července 2009 změnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle něhož "dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů", se dovolání (včetně posouzení otázky jeho přípustnosti) proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému dne 11. listopadu 2010 projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. dubna 2011 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-1151/2011-1)