# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 1146/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 1146/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1146.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 6. 2017
- Datum zveřejnění: 31. 7. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.01.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 4. 2014, č. j. 14 C 226/2013-23, ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 668,50 Kč (výrok I.), a dále rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 448,50 Kč (výrok II.).

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen "o. s. ř.").

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle § 237 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek judikoval, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do "merita") takového "vztahu" nebo takové "věci" týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).

Směřovalo-li tedy dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady za řízení před soudem prvního stupně ve výši 6 668,50 Kč a o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 448,50 Kč, jde ve smyslu § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného odmítl pro nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Žalovaný nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 6. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-1146/2017-1)