# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 1020/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 32 Cdo 1020/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1020.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 4. 2011 - Datum zveřejnění: 9. 5. 2011 - Klíčová slova: Vedlejší účastník - Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. b) o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2003, č. j. 44 Cm 76/97-71, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2005, č. j. 44 Cm 76/97-105, v rozsahu dotčeném odvoláním, tj. v bodu I. výroku ve vztahu ke druhému žalovanému (jímž byl původně J. T.), kterým soud prvního stupně uložil oběma původně žalovaným zaplatit žalobkyni částku 2,935.340,26 Kč a náklady řízení s tím, že vůči druhému žalovanému je žalobkyně oprávněna domáhat se uspokojení peněžité pohledávky toliko z výnosu prodeje zastavovaných nemovitostí specifikovaných ve výroku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zaniká do výše tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal vedlejší účastník dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že vedlejší účastník není k podání dovolání oprávněn, a proto navrhuje jeho dovolání odmítnout. S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.") ve znění účinném od 1. července 2009. Dovolání není přípustné. Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že vedlejší účastník není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 osobou oprávněnou k podání dovolání. K tomuto názoru se opětovně přihlásil např. v usnesení ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 29 Cdo 4341/2008, a ani v této věci nemá důvod se od něj odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání vedlejšího účastníka jako podané osobou, která není k jeho podání oprávněna, podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.300,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 20. dubna 2011 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-1020/2011-1)