# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 1017/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 1017/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1017.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 4. 2014
- Datum zveřejnění: 13. 5. 2014
- Klíčová slova: Náklady řízení, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen "o. s. ř.").

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení ve výroku pod bodem I, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. března 2013, č. j. 9 C 334/2012-13, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, jejichž náhradu soudy nižších stupňů dovolatelce podle jejího tvrzení odepřely (25.272,- Kč) nepřevyšuje částku 50.000,- Kč (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013, které jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Peněžité plnění přiznané, resp. nepřiznané výrokem o nákladech řízení přitom nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání pojímat jako plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do "merita") takového vztahu týkalo (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na tom nemůže nic změnit ani poučení odvolacího soudu, že dovolání je - za splnění předpokladů stanovených v § 237 o. s. ř. - přípustné, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2014

JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-1017/2014-1)