# Nejvyšší soud, sp. zn. 31 Cdo 519/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 31 Cdo 519/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:31.CDO.519.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 10. 2017
- Datum zveřejnění: 22. 11. 2017
- Klíčová slova: Zákonný soudce
- Dotčené předpisy: § 20 předpisu č. 6/2002Sb.

## Výrok

Věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí senátu 30.

## Odůvodnění

Tříčlenný senát 30 Nejvyššího soudu, který měl podle rozvrhu práce dovolání v této věci projednat a rozhodnout o něm, dospěl při posouzení otázky zda vzniká odpovědnost státu za škodu způsobenou usnesením o zahájení trestního stíhání, pokud trestní stíhání skončilo postoupením věci jinému orgánu z důvodu, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, m. j. k názoru, že je taková otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně (viz v rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1772/2015), a proto předložil věc velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu za postupu dle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. Plsn 1/2011, k výkladu ustanovení § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, v otázce, jestli může velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu přikázat věc senátu, který mu ji předložil, aby věc projednal a rozhodl, pokud nebyly splněny podmínky k jejímu předložení velkému senátu kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1 ročník 2012, je ustanovení § 20 odst. 1, 2 zákona o soudech a soudcích podkladem pro odnětí věci zákonným soudcům, kteří jsou členy tříčlenného senátu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce, a pro projednání a rozhodnutí této věci soudci, kteří jsou členy velkého senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Postup předpokládaný citovaným ustanovením se uplatní jen tehdy, jde-li skutečně o právní názor, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu (dále jen "velký senát") má právo i povinnost posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby mu byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 20 zákona o soudech a soudcích a byla-li věc přesto postoupena velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, rozhodne tento senát o jejím přikázání příslušnému (tříčlennému) senátu k projednání a rozhodnutí.

Velký senát má za to, že jsou podmínky pro takový jeho postup v dané věci naplněny, když vychází z toho, že povaha usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1772/2015, vylučuje, aby v takovém usnesení o nepřípustnosti dovolání mohl být vyjádřen právní názor, který by měl sjednocující význam ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích, a který by zakládal judikatorní rozpor ve smyslu jeho § 20, za situace, kdy senát 30 Cdo předložení věci velkému senátu neodůvodňuje právním názorem, který by byl odlišným od právního názoru již vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 1383/17).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 10. 2017

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/31-CDO-519/2017-1)