# Nejvyšší soud, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 31 Cdo 2428/2000
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:31.CDO.2428.2000.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 14. 11. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Táboře (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 19. října 1999, č. j. 3 C 155/98-70, vypořádal "společné jmění" účastníků tak, že pod bodem I. výroku do vlastnictví žalobkyně přikázal blíže označené věci movité v ceně 2 140,- Kč, pod bodem II. výroku žalovanému přikázal "podíl v SBD T. ve formě bytu č. 10 v domě č. p. 2778 v M. ulici v T. v ceně 544 300,- Kč" a blíže označené věci movité, vše v celkové ceně 559 905,- Kč a pod bodem III. výroku uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílu částku 274 132,50 Kč. Pod body IV. a V. rozhodl o povinnosti žalovaného vydat některé věci žalobkyni a pod body VI. až IX. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování vzal za prokázané, že manželství účastníků zaniklo rozvodem 20. 12. 1995, k vypořádání jejich společného jmění dohodou nedošlo a návrh na jeho vypořádání byl podán ve tříleté lhůtě od zániku manželství. Do společného jmění účastníků patří blíže označené věci pod bodem I. a II. výroku rozsudku, ohledně nichž mezi účastníky nebylo sporu. Další věci, jejichž vypořádání se žalobkyně domáhala, do společného jmění účastníků nezahrnul s tím, že jde o věci, které v době rozhodování neexistují, nebo byly darovány či prodány třetí osobě, nebo jejich držení účastníci popírají, nebo byly pořízené pro syna účastníků. V případě prodeje věcí však v rámci vypořádání společného jmění podle § 149 ObčZ soud přihlédl k částkám získaným za osobní automobil Škoda 105, etážové postele a ložnici a zohlednil vnos žalovaného do společného jmění v redukované výši 7 500,- Kč. Ohledně ceny členských práv a povinností k družstevnímu bytu vycházel ze znaleckého posudku Ing. A. R. ze 4. 6. 1999, podle kterého "současně realizovatelná cena za převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. 10 ... činí 544 308,- Kč". Na rozdíl od znalce soud prvního stupně od této částky neodečetl "výši zůstatkové hodnoty členského podílu v částce 23 076,- Kč".

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. května 2000, č. j. 15 Co 13/2000-91, ve znění usnesení ze dne 19. září 2000, č. j. 15 Co 13/2000-104, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně pod body I. až III. a VI. až IX. výroku, vyslovil, že pod body IV. a V. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti rozsudku připustil dovolání k řešení otázky, "zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníku řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. ,tržní´ hodnoty členského podílu". Odvolací soud doplnil dokazování vyjádřením znalce Ing. A. R., ze kterého zjistil, že snížení cen bytů mezi roky 1999 a 2000 se neprojevilo, takže lze použít cenu stanovenou znaleckým posudkem. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Přisvědčil soudu prvního stupně, že cenu členského podílu v bytovém družstvu je třeba stanovit v reálných tržních cenách.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítá, "že u družstevního bytu nelze stanovit jeho obecnou - tržní cenu", neboť "členský podíl v bytovém družstvu vyjadřuje mimo jiné i práva a povinnosti člena družstva k bytovému družstvu, tato se řídí i stanovami družstva, a družstevní byt sám o sobě není klasickou nemovitostí, kde bychom mohli s jistotou tuto tržní cenu vyjádřit". Stanovení tržní ceny předmětného bytu nemá oporu v současné judikatuře. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Tříčlenný senát Nejvyššího soud (senát č. 22), který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při řešení otázky, zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníku řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů), je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z jeho obvyklé ceny (tržní), k odlišnému právnímu názoru, než jaký byl vyjádřen v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2001, sp. zn. 30 Cdo 726/2001. V souladu s ustanovením § 27a věty první zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a s přechodným ustanovením obsaženým v bodu 2. části III. zákona č. 30/2000 Sb., postoupil proto věc velkému senátu občanskoprávního kolegia (§ 27a odst. 1 věta druhá zákona č. 335/1991 Sb.).

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. května 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "OSŘ").

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele, má potřebné náležitosti a uplatňuje se jím dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud přezkoumal dovoláním napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud vymezil právně významnou otázku výrokem rozhodnutí, je dovolání přípustné jen pro řešení právní otázky, pro kterou bylo dovolání připuštěno, napadené rozhodnutí na ní spočívá a její řešení bylo dovoláním zpochybněno.

V projednávané věci jde správně o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, bývalých manželů, jejichž manželství a bezpodílové spoluvlastnictví zaniklo rozvodem 20. 12. 1995. S ohledem na již ustálený výklad čl. VIII odst. 2 věty první zákona č. 91/1998 Sb. Nejvyšším soudem a na to, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo dne 20. prosince 1995, je třeba na daný spor aplikovat ustanovení občanského zákoníku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní jde o institut společného jmění manželů), a to ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.

Právní otázkou, pro kterou odvolací soud připustil dovolání a jejíž řešení dovolatel zpochybnil, je otázka, "zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu".

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. 20 Cdo 411/99, ve sporu dědiců o vypořádání členského podílu v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 6 2001 pod č. 74, dospěl k závěru, že pro určení přiměřené náhrady v souvislosti s vypořádáním dědiců členského podílu v bytovém družstvu (za použití § 142 ObčZ per analogiam) lze vycházet z hodnoty vypořádacího podílu zůstavitele stanoveného postupem podle § 233 odst. 2 a 3 ObchZ (popřípadě upraveného podle stanov družstva).

V rozsudku ze dne 22. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen "Soubor rozhodnutí") pod č. C 334, Nejvyšší soud vycházel ze závěru již dříve vysloveného v rozsudku ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. 22 Cdo 717/99, publikovaném v časopise Právní rozhledy č. 11/2000, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu podle § 233 odst. 3 ObchZ (zákon č. 513/1991 Sb. ve znění před novelou č. 137/1999 Sb.), nýbrž z ceny obvyklé, tj. ceny, kterou by bylo možno za převod těchto majetkových práv v rozhodné době a místě dosáhnout, která respektuje reálné ekonomické vztahy. Dále vyslovil názor, že právní závěr vyslovený v R 43/72 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že vzniklo-li právo společného užívání družstevního bytu manžely [po novele zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, provedené zákonem č. 509/1992 Sb. (dále jen ObčZ) jde o právo společného nájmu družstevního bytu manžely] a společné členství v družstvu, je nutno při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přihlédnout k členskému podílu ve výši odpovídající jeho zůstatkové hodnotě ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, byl již překonán.

Další odlišný právní názor zaujal senát 30 Cdo Nejvyššího soudu v rozsudku ze 16. 5. 2001, sp. zn. 30 Cdo 726/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod č. C 493, podle kterého v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, je nutno vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu a že možnost užívání družstevního bytu jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem vyjádřit. Dovodil, že souhrn členských práv a povinností má majetkovou hodnotu a jestliže připadla výlučně jednomu z rozvedených manželů, je nutno tuto majetkovou hodnotu ocenit a vypořádat. Jde o spor o členský podíl v bytovém družstvu (nikoli o nájem družstevního bytu).

S právními závěry vyslovenými ve věci sp. zn. 20 Cdo 411/99 a sp. zn. 30 Cdo 726/2001 nelze souhlasit a s právními závěry ve věci sp. zn. 22 Cdo 717/99 lze souhlasit jen zčásti.

Pojem "členský podíl" v družstvu je v obchodním zákoníku užit pouze v souvislosti s jeho vypořádáním při zániku členství [§ 226 odst. 1 písm. d) ObchZ]. S ohledem na § 260 ObchZ o přiměřeném použití ustanovení hlavy I, dílu I ObchZ na družstvo se jím rozumí "podíl" definovaný v § 61 odst. 1 poslední větě ObchZ - tedy míra účasti člena na čistém obchodním jmění družstva, jež připadá na jeho podíl. Členský podíl má svoji kvantitativní a kvalitativní stránku či složku. Kvantitativní stránka představuje majetkový podíl člena družstva na družstvu, kvalitativní stránka představuje souhrn jednotlivých práv a povinností člena. Členským podílem je třeba rozumět účast člena v družstvu a z ní plynoucí práva a povinnosti. Členský podíl se pak oceňuje jako míra účasti člena družstva na čistém obchodním majetku ke konkrétnímu okamžiku. Žalobce také předmět sporu, o který jde, vymezil jako "hodnotu členského podílu" a soudy obou stupňů vypořádávaly "členský podíl odpůrce u Stavebního bytového družstva" - viz č. l. spisu 72, 76 a 94.

Pojem "zůstatková hodnota členského podílu" počínaje dnem 1. ledna 1992, tj. počínaje účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platná právní úprava družstev nezná. Zůstatkovou hodnou členského podílu v bytovém družstvu se rozumí základní členský vklad a peněžité, popř. jiné plnění člena družstva připadající na byt (nebo místnost nesloužící bydlení), který byl členu družstvem přidělen do užívání , snížené podle doby užívání stavby, v níž se byt (nebo místnost nesloužící bydlení) nachází, s přihlédnutím k plánované době její životnosti. Proto v současné době při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nyní společného jmění manželů, nelze s pomocí tzv. zůstatkové hodnoty členského podílu stanovit obecnou cenu členského podílu v družstvu.

Z dále uvedených důvodů nelze vycházet ani z hodnoty vypořádacího podílu.

Podle § 233 odst. 1 ObchZ při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl. Vypořádací podíl tedy představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu (pro případ zániku jeho členství) a podle § 233 odst. 2 ObchZ se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. Vzhledem k tomu, že pro určení jeho výše je rozhodný stav čistého obchodního jmění družstva podle účetní uzávěrky za rok, v němž členství zaniklo (§ 233 odst. 3 ObchZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb.), je vypořádací podíl odrazem hospodářské bilance družstva.

Vypořádací podíl a zůstatková hodnota členského podílu jsou tedy zcela rozdílné hodnoty, které se od sebe mohou podstatně lišit a v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze vycházet ani z vypořádacího podílu. Je tomu tak jednak proto, že v případě zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem a členem družstva, nenastávají předpoklady pro výplatu vypořádacího podílu - dochází jen k redukci členství (jedna z forem tzv. přeměny členství), jednak a především proto, že nejde o vypořádání vztahu mezi členem družstva a družstvem. Vypořádací podíl je vázán na zánik členství v družstvu, ale to v daném případě nezaniklo. Ostatně povinnost družstva vyplatit vypořádací podíl nenastupuje ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví ani ke dni zrušení společného členství účastníků v družstvu. Vypořádací podíl tedy nepředstavuje hodnotu, která by v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví tvořila jeho součást.

Cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit (jako v daném případě) v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nelze vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání bezpodílového není účelem stanoveným některým zvláštním předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů odkazoval na zákon č. 151/1997 Sb. Pokud tedy tento zákon v § 23 upravuje oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstev (nikoli tedy členských práv a povinností), týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak účastníci dohodli (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona), když jinak se na sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky - odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v § 150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toto z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být podle § 243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaný nebyl úspěšný a úspěšné žalobkyni náklady řízení nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2002

JUDr. Vladimír Kurka,v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/31-CDO-2428/2000-1)