# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Nd 202/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Nd 202/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:30.ND.202.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 7. 2012 - Datum zveřejnění: 28. 8. 2012 - Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř.; § 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ## Výrok Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 154/2012, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi. ## Odůvodnění Okresní soud v Břeclavi svým usnesením ze dne 14. května 2012, č. j. 41 EXE 154/2012-14, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V předmětné věci je vedeno řízení o návrhu na nařízení exekuce, návrhu na pověření soudního exekutora na provedení exekuce a exekuce na peněžité plnění ve výši 1.000,- Kč. V návrhu je uvedeno, že žalobce podal k tomuto soudu návrh na exekuci s tím, že povinný se dopustil přestupku, byla mu uložena bloková pokuta, kterou ale ve lhůtě neuhradil. Z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Břeclavi vyplývá, že soud zjistil, že má povinný trvalé bydliště v Maďarsku. V centrální evidenci obyvatel není zapsán a ze systému ISAS OS Břeclav nebylo o povinném nic zjištěno. Nařízení exekuce na základě příkazu o uložení pokuty, vydané Městským úřadem Břeclav je v pravomoci soudů ČR. Podmínky místní příslušnosti, ale nelze zjistit, a proto Okresní soud v Břeclavi vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil s odkazem na ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. k rozhodnutí Nejvyššímu soudu České republiky (dále již "Nejvyšší soud"). Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště v České republice, ani se v ní nezdržuje, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek; má-li majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení pověření. V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť není známo, kde se a zda vůbec se zdržuje v České republice, a není známo ani místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., při určení místní příslušnosti rozhodl Nejvyšší soud tak, že věc projedná a rozhodne ten soud, v jehož obvodu došlo ke spáchání přestupku, v jehož důsledku je řízení vedeno, a to i s ohledem na požadavek procesní ekonomie. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Okresní soud v Břeclavi, jak je uvedeno ve výrokové znělce tohoto usnesení (§ 11 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. července 2012 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-ND-202/2012-1)