# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Nd 162/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Nd 162/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:30.ND.162.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 9. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Věc, vedená u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 60/2004,

se nepřikazuje Okresnímu soudu v Ostravě.

## Odůvodnění

Okresní soud Plzeň-město navrhuje přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti, neboť bydliště žalobce leží v obvodu Okresního soudu v Ostravě, také ke vzniku úrazu mělo dojít v obvodu tohoto soudu a ve věci bude třeba provést výslech bývalé družky žalobce, která má také bydliště v Ostravě. Má zato, že s ohledem na zásadu přímosti je vhodnější, aby důkaz minimálně výslechem obou označených osob provedl soud, který bude meritorně rozhodovat, než tyto důkazy provádět prostřednictvím dožádaného soudu. Lze přitom předpokládat i potřebu provedení dalších důkazů vázaných na místo vzniku škody. Dodává, že příslušnost soudu podle místa vzniku škody navíc jako na výběr danou umožňuje i § 87 písm. b) o.s.ř.

Žalobce uvedl, že u něho nejsou překážky, pro které by věc nemohl projednat Okresní soud v Ostravě.

Žalovaná s přikázáním věci Okresnímu soudu v Ostravě nesouhlasí. Poukazuje na poměrně velkou vzdálenost, jež bude jednání komplikovat. Žalovaná má sídlo v Plzni a tamtéž mají bydliště i téměř všichni svědci, jejichž výslech bude žalovaná patrně navrhovat, přičemž nutnost navržení výslechu těchto svědků jednoznačně vyplyne až po žalobcově výslechu. Jednání ve věci se uskuteční s největší pravděpodobností několikráte, zatímco výslech žalobce či jeho bývalé družky může proběhnout pouze při jediném jednání, k němuž se oba mohou bez problémů dostavit k Okresnímu soudu Plzeň-město či je možno provést jejich výslech prostřednictvím soudu dožádaného.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu,

pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.).

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená § 84 a § 85 odst. 3 o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000).

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.

O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalobce a svědkyně, nemůže být toliko jejich bydliště, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Ani Okresní soud Plzeň-město netvrdí, že by zde byly takové okolnosti, které by bránily tomu, aby se žalobce i označená svědkyně mohli dostavit k tomuto soudu, nehledě na to, že v takovém případě je možno žalobce i svědkyni vyslechnout prostřednictvím dožádaného soudu podle místa jejich bydliště, jak na to správně poukazuje žalovaná.

Na tomto závěru nemůže ničeho měnit ani odkaz na místo vzniku škody v obvodu Okresního soudu v Ostravě a na § 87 písm. b) o.s.ř., podle něhož je vedle obecného soudu žalovaného, popř. soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody; volba takového soudu příslušela žalobci, avšak ten ji neučinil a žalobu podal Okresnímu soudu příslušnému podle § 84 a § 85 odst. 3 o.s.ř.

Přikázáním věci Okresnímu soudu v Ostravě, byť v jeho obvodu bydlí žalobce

a jedna svědkyně a došlo zde ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, by v daném případě nebylo docíleno spolehlivého závěru o tom, že jím bude dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce důkladnějšího projednání věci.

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-ND-162/2004-1)