# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Nd 126/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Nd 126/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:30.ND.126.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Věc, vedená dosud u Obvodního soudu pro Prahu 7, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Přerově.

## Odůvodnění

Žalobce navrhuje přikázání věci Okresnímu soudu v Přerově z důvodu vhodnosti. Poukazuje na to, že v jeho obvodu bydlí většina potenciálních svědků, žalobce a jeho zástupkyně, takže bude hospodárnější, aby řízení proběhlo u tohoto soudu.

Žalovaná s návrhem nesouhlasí. Namítá, že v případě delegování věci Okresnímu soudu v Přerově by její zástupce též musel dojíždět do místa jednání. Svědci byli dosud navrženi pouze žalovanou, z nichž jeden je z P., jeden z D.

a další z M. u D. Delegování věci by tedy naopak bylo v rozporu

se zásadou hospodárnosti řízení.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu,

pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.).

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená § 84 a § 85 odst. 3 o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000).

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.

O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalobce a jeho zástupkyně, popř. někteří svědci, nemůže být toliko jejich bydliště, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Ani žalobce netvrdí, že by zde byly takové okolnosti, které by bránily tomu, aby se on sám, popř. jeho zástupkyně, mohl dostavit k procesnímu soudu, nehledě na to, že v takovém případě je možno fyzickou osobu vyslechnout prostřednictvím dožádaného soudu podle místa jejího bydliště. Stejně tak lze prostřednictvím dožádaného soudu provést důkazy výslechem svědků.

Přikázáním věci Okresnímu soudu v Přerově, byť v jeho obvodu bydlí žalobce

a jeho zástupkyně, popř. někteří svědci, by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce důkladnějšího projednání věci.

Nejvyšší soud ČR proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Přerově podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2006

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-ND-126/2006-1)