# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Nd 118/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Nd 118/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:30.ND.118.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 11. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.; § 12 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Projednání věci sp. zn. 50 Cm 48/2001 Městského soudu v Praze se nepřikazuje Krajskému soudu v Brně.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu ČR výše označený spis k rozhodnutí o návrhu druhého žalovaného, aby věc byla podle § 12 odst. 2 a 3 o. s. ř. přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Druhý žalovaný návrh odůvodnil tím, že oba žalovaní mají sídlo v obvodu Krajského soudu v Brně.

Prvý žalovaný s návrhem souhlasil, žalobce nikoli.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Úvaha soudu, rozhodujícího o delegaci, musí přitom zahrnovat i dosavadní výsledky řízení; delegace zpravidla nebude vhodná např. v případech, kdy příslušný soud již provedl podstatnou část dokazování. Přikázání věci by proto mělo přicházet v úvahu jen v závažných případech, které takovýto zásah do zákonem stanovené příslušnosti soudů odůvodňují.

Důvod pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř., který uvedl druhý žalovaný, neshledal Nejvyšší soud postačujícím, neboť pouhá skutečnost, že oba žalovaní mají sídlo v obvodu Krajského soudu v Brně, takovouto závažnou okolnost nepředstavuje.

Příslušnost k projednání věci Městským soudem v Praze se opírá o § 87 písm. e) o. s. ř., tedy o to, že v jeho obvodu je platební místo (žalobou je uplatněno právo ze směnky). Z obsahu spisu nevyplývá (a druhý žalovaný ostatně ani netvrdí), že by zde byly dány okolnosti, pro něž by byl dán závěr o tom, že u Krajského soudu v Brně by věc byla rychleji a hospodárněji projednána, popř. že by byly dány takové mimořádné poměry účastníků řízení, jež by takový závěr opodstatňovaly. Z dosavadních výsledků řízení naopak vyplývá, že ve věci byl vydán nejen směnečný platební rozkaz dne 25. dubna 2001 a pravomocně usneseními soudu prvního stupně a Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího zamítnuta námitka místní nepříslušnosti soudu prvního stupně, nýbrž posléze rozhodnuto o nařízení předběžného opatření podle § 102 o. s. ř. způsobem v usnesení soudu prvního stupně podrobně ve výroku označeným; usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2003, č. j. 5 Cmo 358/2003-94, bylo odvolání prvého žalovaného proti tomuto rozhodnutí odmítnuto, a jinak bylo v napadeném rozsahu, jímž bylo předběžné opatření nařízeno vůči druhému žalovanému, potvrzeno.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky tudíž neshledal existenci takových závažných okolností, jež by odůvodňovaly přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Návrh druhého žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně proto neshledal důvodným a tedy mu nevyhověl (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 6. listopadu 2003

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-ND-118/2002-1)