# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 99/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 99/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.99.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 1. 2020
- Datum zveřejnění: 18. 3. 2020
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 20 C 11/2017-95, jímž byla zamítnuta žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.

Otázka, zda podání (žaloba), z něhož není zřejmé, čeho se žalobci domáhají, představuje zjevně bezúspěšné uplatňování práva, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť na řešení takto formulované právní otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001). Odvolací soud své rozhodnutí založil (mimo jiné) na úvaze, že v žalobě nejsou uvedeny "základní skutkové okolnosti", a proto nejsou splněny podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, což je řešení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1507/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1374/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5788/2017).

Ani při řešení otázky zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva v souvislosti s "zcela nadsazenou a nereálnou" výší žalované částky, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že se v dané věci o zřejmou bezúspěšnost jedná, neboť požadovaná výše plnění (2x 7 000 000 Kč z titulu "nesprávně vedeného řízení" o jiné žalobě žalobců proti státu) neodpovídá skutkovým tvrzením (žalobci nekonkretizují, v čem má spočívat nesprávný úřední postup v odkazovaném řízení, a nevymezují žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno). Judikatura dovolacího soudu již dospěla ke shodnému řešení, že o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva jde (i) tehdy, je-li dán zjevný nepoměr mezi skutkovým vylíčením uplatněného nároku a žalobním petitem (je-li na první pohled zjevné, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu žalobního petitu). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 108/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016.

K obsahu dovolání (podání datovaného dne 19. 10. 2017, č. l. 104), v nichž dovolatelé vymezili důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka povinného zastoupení, dovolací soud v souladu s § 241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlížel.

Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-99/2018-1)