# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 988/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 988/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.988.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 6. 2005 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok I. Dovolání žalobkyně D. F. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Usnesením ze dne 16.9.2002, č. j. 12 C 66/2001, 12 C 67/2001, 12 C 69/2001, 12 C 70/2001-191, Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl, že "žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a), b), c) na nákladech řízení částku 21.470,- Kč k rukám advokáta Mgr. J. M. do tří dnů od právní moci usnesení" (výrok I.); že "žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) na nákladech řízení částku 1.044,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení" (výrok II.); že "žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni e) na nákladech řízení částku 1.715,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení" (výrok III.); že "žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení částku 1.282,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení" (výrok IV.); že "žalobkyni b) bude po právní moci usnesení vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 500,- Kč" (výrok V.). K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.12.2004, č. j. 56 Co 541/2004-237, rozhodl, že "usnesení okresního soudu se v napadené části, to je v odstavcích I., II. a III. výroku mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně" a že "v další napadené části, to je v odstavci IV. výroku se usnesení okresního soudu mění tak, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně"; současně rozhodl, že "žalobci ad a), b), c), d) a e) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta žalované". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně D. F. dovolání, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s obsahem napadeného rozhodnutí a žádá, aby bylo "přehodnoceno". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.]. V posuzovaném případě žalobkyně D. F. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodnuto o náhradě nákladů v odvolacím řízení. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že se nejedná o usnesení ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně D. F. směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně D. F. podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2005 JUDr. Roman Fiala, v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-988/2005-1)