# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 67/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 67/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.67.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 1. 2017
- Datum zveřejnění: 6. 4. 2017
- Klíčová slova: Zastoupení, Odpovědnost státu za škodu
- Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013; § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013; § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2014, č. j. 27 C 265/2011-104, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem Vězeňské služby ČR a Městského státního zastupitelství v Praze. Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že v době přechodného pobytu ve Vazební věznici Praha - Pankrác byla u žalobce provedena prohlídka jeho osobních věcí, jež měla mít výrazně šikanózní charakter, a podle žalobce byla provedena v rozporu s právními předpisy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 29. 12. 2014 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 18. 2. 2015, č. j. 27 C 265/2011-149, tak, že žádost žalobce o ustanovení zástupce zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 9. 4. 2015, č. j. 55 Co 100/2015-155, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 2. 2016, č. j. 30 Cdo 3891/2015-168, dovolání žalobce odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2016, č. j. 27 C 265/2011-170, které bylo žalobci řádně doručeno dne 9. 9. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř."

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 20. ledna 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-67/2017-1)