# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 650/2004 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 650/2004 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.650.2004.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 22. 4. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 5.9.2000 vydání rozsudku, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.740,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 17% z dlužné částky od 3.5.2000 do zaplacení. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22.3.2002, č.j. 15 C 196/2000-25, žalobu zamítl a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5.3.2003, č.j. 13 Co 626/02-38, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolaní, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním potvrzující rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o částce 17.740,- Kč s příslušenstvím. Dotčeným výrokem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, a proto proti tomuto rozsudku není ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání přípustné (srov. § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. dubna 2004 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-650/2004-1)