# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 5356/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 5356/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.5356.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 10. 2019
- Datum zveřejnění: 22. 12. 2019
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 7. 2016, č. j. 1 Nc 2006/2016-10, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro z řad advokátů
a osvobození od soudních poplatků.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení ze dne 4. 8. 2017, č. j. 1 Co 69/2016-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soud napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl pro nepřípustnost.

Žalobce v dovolání předkládá jako dovolací důvod související otázky procesního práva, zda má "zjevně věcně nepříslušný" soud "pravomoc" vyzvat žalobce k doplnění podání (žaloby) a odstranění jeho vad, popřípadě zda může takový soud činit i jiné procesní úkony než předložit věc nadřízenému soudu k posouzení otázky věcné příslušnosti. Na vyřešení takto formulovaných právních otázek však napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí, jelikož odvolací soud své rozhodnutí na úvahách o věcné příslušnosti soudu prvního stupně nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud ostatně mohl přezkoumat usnesení soudu prvního stupně jen
z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku svého usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.), tedy přezkoumat, zda žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.

Namítá-li žalobce vadu řízení, která má spočívat v nedostatku věcné příslušnosti soudu prvního stupně, pak k této tvrzené vadě řízení by dovolací soud mohl přihlédnout pouze tehdy, jestliže by bylo dovolání (jinak) přípustné (§ 241a odst. 1, § 242 odst. 3 o. s. ř.). Právo žalobce na zákonného soudce a spravedlivý proces nemůže být dotčeno, neboť má-li žalobce zato, že soud prvního stupně není věcně příslušný k projednání jeho věci, má v průběhu dalšího řízení zachováno právo podat námitku nedostatku věcné příslušnosti, o níž musí být rozhodnuto, čímž bude otázka věcné příslušnosti postavena najisto (§ 104a odst. 2, 5 o. s. ř.).

Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-5356/2017-1)