# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 5341/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 5341/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5341.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 3. 2018
- Datum zveřejnění: 1. 6. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Odpovědnost státu za škodu
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017; § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 6. 2015, č. j. 22 C 13/2014-57, uložil žalované zaplatit žalobci částku 20 875 Kč (výrok I), zamítl žalobu v části požadující zaplacení částky 110 794 Kč (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 2. 2016, č. j. 21 Co 444/2015-88, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil a ve výroku III změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 173/2006.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.

Nesouhlas žalobce s výší přiznaného zadostiučinění, stanovením základní částky za jeden rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení, ani s rozsahem procentní úpravy základní částky zadostiučinění nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen "OdpŠk"), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy například to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 %) - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009.

Otázka posouzení kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. taktéž nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud zohlednil procesní složitost řízení a také skutečnost, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, nebo stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 28. března 2018

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-5341/2016-1)