# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 5233/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 5233/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5233.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 5. 2016
- Datum zveřejnění: 26. 7. 2016
- Klíčová slova: Odpovědnost státu za škodu
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013; § 153b o. s. ř. ve znění od 01.01.2013; § 8 předpisu č. 82/1998Sb.; § 13 předpisu č. 82/1998Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2014, č. j. 19 C 409/2013-72, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 999 000 000 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.

Namítá-li žalobkyně, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu orgánů činných v trestním řízení, pak tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejich řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemůže požadovat zadostiučinění za nesprávný úřední postup, když úřední postup státních orgánů (Policie ČR a Okresního státního zastupitelství), který napadá, vyústil v rozhodnutí státních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97).

Ani námitka žalobkyně, že se soudy odmítly zabývat nezákonným rozhodnutím, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud totiž uzavřel, že k tomu, aby nárok na náhradu nemajetkové újmy mohl být úspěšný, by muselo být rozhodnutí Policie ČR a Okresního státního zastupitelství příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno. To však v řízení nebylo prokázáno, resp. žalobkyně zrušení těchto rozhodnutí ani netvrdila (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

Námitka žalobkyně, že se odvolací soud nevypořádal s otázkou jí prokázané příčinné souvislosti, rovněž přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na ní své rozhodnutí odvolací soud nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2013). Odvolací soud totiž v posuzovaném případě neshledal existenci tvrzeného odpovědnostního titulu (tedy tvrzeného nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí) a dospěl tedy k závěru, že žalobkyně nárok na zadostiučinění nemá.

Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalobkyně, že se odvolací soud nevypořádal s nevydáním rozsudku pro zmeškání soudem prvního stupně, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že soud nemá povinnost k návrhu žalobce o věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, jeho vydání je pouze na jeho úvaze s ohledem na konkrétní okolnosti případu a s ohledem na to, zda lze na základě žalobcem uvedených skutkových okolností považovat žalobu za důvodnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013).

K žalobkyni namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což není.

Jelikož žalobkyně podala dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 10. 5. 2016

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-5233/2015-1)