# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 5098/2008 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 5098/2008 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5098.2008.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 6. 2010 - Datum zveřejnění: 28. 6. 2010 - Klíčová slova: Dovolací důvody, Žaloba pro zmatečnost - Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř.; § 43 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. září 2007, č.j. 65 C 16/2007-17, odmítl žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 34 C 35/2005-43 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č.j. 1 Co 255/2005-29 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2008, č.j. 11 Cmo 344/2007-22, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost postrádaly základní náležitosti, zejména z nich nevyplývalo, proti kterým konkrétním rozhodnutím směřují, ani uplatněné důvody žalob, ani ostatní náležitosti, přičemž žalobkyně vady žalob neodstranila ani na základě výzvy soudu podle § 43 odst. 1 o.s.ř. Proto soud prvního stupně předmětnou žalobu správně podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uplatňuje dovolací důvod podle § 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Vady řízení spatřuje v tom, že soud rozhodující o zastavení řízení, a to i v předcházejícím řízení ve věci 34 C 35/2005, žalobkyni neustanovil právního zástupce, i když splňovala předpoklady pro osvobození od soudních poplatků i pro ustanovení zástupce a ani ji o tomto jejím právu ve smyslu § 30 o.s.ř. nepoučil. Požaduje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem dle § 241 o.s.ř, stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Dovolací soud poté usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány. Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze dovolání podat také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě. Podle ustanovení § 232 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá. Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze dovolání podat také z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právě tento dovolací důvod - jak již bylo uvedeno, dovolatelka ve svém dovolání exponuje, když dovozuje, že soudy nepostupovaly správně, pokud nebylo vyhověno její žádosti, aby jí bylo v řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků, a aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolatelka však přehlíží, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako v jemu předcházejícím usnesení soudu prvního stupně) tato otázka v rámci rozhodovacího procesu řešena nebyla, když soudy obou stupňů bylo v tomto případě toliko přihlédnuto k pravomocnému rozhodnutí, kterým o této otázce bylo rozhodnuto. Rozhodnutí soudů obou stupňů je založeno na skutečnosti, že žalobkyně podala žaloby, které postrádaly základní náležitosti stanovené v ustanovení § 232 odst. 1 o.s.ř. a o tyto náležitosti je přes výzvu soudu uvedenou v bodu III. již citovaného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č.j. 65 C 16/2007-3, doručeného jí dne 23.5.2007, nedoplnila. Výzva obsahovala údaje o tom, v čem je třeba žaloby doplnit a poučení, že podání bude odmítnuto, jestliže nebude včas opraveno nebo doplněno. V takovém případě procesní předpis předpokládá, že soud žalobu odmítne podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Dovolání pak nepřináší konkrétní a relevantní tvrzení, která by napadené usnesení odvolacího soudu skutečně a adekvátně zpochybnila. Jen pro úplnost je možno dodat, že v dovolacím řízení byl dovolatelce rozhodnutím soudu ustanoven zástupce z řad advokátů s ohledem na zákonný požadavek povinného zastoupení dovolatele v tomto řízení (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací proto podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání žalobkyně zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. června 2010 JUDr. Pavel P a v l í k předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-5098/2008-1)