# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 5075/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 5075/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5075.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 12. 2018
- Datum zveřejnění: 11. 2. 2019
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 242 odst. 3 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Žalobci se v řízení na žalované původně domáhali zaplacení náhrady škody v celkové výši 234 788 Kč s příslušenstvím, která jim měla být způsobena jednak (v částce 185 866 Kč s příslušenstvím) vydáním dodatečných platebních výměrů Finančním úřadem v Jablonci nad Nisou, které byly později jako nezákonné zrušeny, jednak (v částce 48 922 Kč s příslušenstvím) v důsledku nesprávného úředního postupu Úřadu práce v Jablonci nad Nisou. Vzhledem k tomu, že o nároku žalobců na náhradu škody způsobené nezákonnými rozhodnutími bylo co do částky 11 750 Kč s příslušenstvím pravomocně rozhodnuto již v předchozím řízení, zůstaly předmětem sporu již jen nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí v částce 174 116 Kč s příslušenstvím a nárok na náhradu škody způsobené nesprávným předním postupem v částce 48 922 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, č. j. 22 C 189/2008-295, zamítl žalobu o zaplacení částky 223 038 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 4 800 Kč (výrok II).

Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil zamítající rozsudek soudu prvního stupně co do částky 174 116 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a co do částky 48 922 Kč s příslušenstvím jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně konstatuje, že otázka příčinné souvislosti - vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody - je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Závěry odvolacího soudu přijaté v projednávané věci, že mezi vydáním obou nezákonných rozhodnutí Finančního úřadu v Jablonci nad Nisou a vznikem (tvrzené) škody spočívající v nevýhodném prodeji automobilů, resp. v nevýhodném převodu práv k družstevnímu bytu, není dána příčinná souvislost, nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěry právní, ale o závěry skutkové (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2143/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1495/2014). Brojí-li žalobci proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Stejně je třeba posoudit námitku žalobců, že odvolací soud při zkoumání existence příčinné souvislosti mezi vydáním předmětných nezákonných rozhodnutí a vznikem (tvrzené) škody řádně nezohlednil časové hledisko. Rovněž tato námitka se vztahuje ke skutkovým závěrům odvolacího soudu, a přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. proto rovněž nemůže založit.

Skutečnost, že žalobci spojují škodu, jež jim měla vzniknout nevýhodným převodem práv k družstevnímu bytu, rovněž s nesprávným úředním postupem Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, jenž měl spočívat v průtazích s rozhodnutím o odvolání, uplatňují žalobci až v dovolacím řízení. K takovéto nové skutečnosti však nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.).

Ani námitka žalobců, že se odvolací soud v odůvodnění řádně nevypořádal s argumentací žalobců, a napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v případě žalobců nebyly.

Námitky žalobců vytýkající odvolacímu soudu vady řízení (překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, nevypořádání se s argumentací žalobců a neprovedení navržených důkazů) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle § 242 odst. 3 o. s. ř. jedině tehdy, pokud je dovolání přípustné, což v dané věci není.

Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího tak rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení u něho skončí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-5075/2017-1)