# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 5050/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 5050/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5050.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 4. 2015
- Datum zveřejnění: 14. 7. 2015
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Náklady řízení
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č.j. 53 Co 24/2014-228, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, že náklady vynaložené procesně zcela úspěšným poškozeným v kompenzačním řízení proti České republice na právní zastoupení jsou neúčelné s ohledem na to, že poškozený podal proti státu vícero kompenzačních žalob.

Dovolací soud se opakovaně zabýval otázkou účelností nákladů vynaložených na právní zastoupení obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je skupování a vymáhání pohledávek, a to dokonce v dalších typově stejných věcech dovolatelky vedených u Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3927/2014, usnesení Nejvyššího soud ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3851/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3741/2014 a další). Podrobně se položené právní otázce věnoval zejména v usnesení ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014. Přestože z podání dovolatelky je zřejmé, že se domnívá, že odvolací soud zdůvodnil nepřiznání nákladů řízení jinak než soud prvního stupně a také jinak, než tomu bylo v dalších dovolatelkou vedených řízeních v obdobných věcech, dovolací soud dospěl k opačnému závěru. Je zjevné, že byť odvolací soud použil odlišnou formulaci, dospěl k názoru, že náklady nebyly účelně vynaloženy, a nepřiznal proto jejich náhradu z téhož důvodu, jako tomu bylo v dalších řízeních vedených dovolatelkou v obdobných věcech, tedy proto, že dovolatelka je obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je skupování a vymáhání pohledávek. Závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014 se proto plně vztahují také na přezkoumávanou věc, a dovolací soud na ně proto odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2015

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-5050/2014-1)