# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 4927/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 4927/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4927.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 4. 2015
- Datum zveřejnění: 7. 7. 2015
- Klíčová slova: Odpovědnost státu za škodu
- Dotčené předpisy: § 13 odst. 1 předpisu č. 82/98Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soud prvního stupně ze dne ze dne 19. 9. 2013, č. j. 41 C 176/2011-129, kterým byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení 5.000.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Uvedeného nároku se žalobce domáhal jako náhrady škody, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudu a správních orgánů v restitučních řízeních a která spočívala v náhradě skutečné škody za zbořené stavby a ušlém zisku za nájem pozemků žádaných v restituci.

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl jako nepřípustné.

Rozsudek odvolacího soudu odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu v závěru, že by se žalobce byl stal vlastníkem sporných nemovitostí až právní mocí vyhovujícího rozsudku vydaného v restitučním řízení, k čemuž nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1997, sp. zn. 2 Cdon 897/97, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1361/97, uveřejněný pod číslem 24/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za dané situace neměl žalobce žádný právní titul k sporným nemovitostem, a nemůže se proto ani domáhat náhrady případné škody na nich utrpěné. Otázku potenciální úspěšnosti restitučního nároku si přitom soud v odškodňovacím řízení nemůže posoudit jako otázku předběžnou.

Obstojí-li jeden z důvodů, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu stojí, je nadbytečné se zabývat zbylými uplatněnými námitkami, neboť se jejich projednání dovolacím soudem nemůže v poměrech žalobce projevit příznivějším rozhodnutím.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 28. dubna 2015

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-4927/2014-1)