# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 4785/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 4785/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4785.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 12. 2017
- Datum zveřejnění: 23. 2. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Průtahy v řízení, Odpovědnost státu za škodu
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Ad 59/2011 a následně u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 4/2013.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, č. j. 21 C 44/2014-185, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobci uložil zaplatit žalované 300 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a č. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", jako nepřípustné odmítl.

Námitka žalobce, že odvolací soud při posuzování žalobcova nároku nezohlednil okolnost mimořádného období, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu, se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, jenž se zabýval odvolací námitkou žalobce, že soud prvního stupně z hlediska existence nesprávného úředního postupu nebral v potaz průtahy v řízení, ale jeho celkovou délku. Odvolací soud přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu dospěl k závěru, že posouzení věci soudem prvního stupně je přiléhavé, když toleroval ojedinělý průtah v řízení v situaci, kdy celková délka řízení se nejevila jako nepřiměřená (srov. část III stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedená námitka žalobce tak přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá.

Vada řízení (změna nákladového výroku odvolacím soudem) namítaná žalobcem nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 19. 12. 2017

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-4785/2017-1)