# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 4209/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 4209/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4209.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 2. 2016
- Datum zveřejnění: 20. 4. 2016
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobci a) až i) a žalovaným 2) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaného 2) (dále též "dovolatel) proti nákladovému výroku V. v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již "odvolací soud"), není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, jež by dovolateli měly oba soudy uvedenými rozhodnutími odepřít (v součtu) nepřevyšuje částku 50.000,- Kč.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněného pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v případě, kdy soud účastníku odepřel náhradu nákladů řízení, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto soudy dovolateli odepřely.

Dovolací soud proto přistoupil k výpočtu částky, která mohla být dovolateli napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, respektive rozhodnutími obou soudů odepřena, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

V daném případě bylo předmětem řízení určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, jež byly žalující obcí j) (za platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/, vše v rozhodném znění) prodány dovolateli za kupní cenu 2.137,- Kč. Vzhledem k tomu, že tyto nemovitosti byly penězi ocenitelné, je (z hlediska posuzování přípustnosti dovolání) nezbytné při zjišťování (v úvahu přicházející) náhrady nákladů (prvoinstančního i odvolacího) řízení vycházet nikoliv z paušální tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a), respektive nyní podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, nýbrž z § 8 odst. 1 téhož advokátního tarifu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014, které je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz).

S ohledem na výše uvedené by proto (dovolatelem účelně vynaložené) náklady prvoinstančního řízení měly - v případě jeho procesního úspěchu - činit 6.776,- Kč (odměna advokáta dovolatele sestávající ze 4 úkonů právní služby po 1.000,- Kč, 4 paušálů hotových výloh po 300,- Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 400,- Kč, to vše ještě s připočtením 21 % sazby DPH ve výši 1.176,- Kč) a náklady odvolacího řízení 1.573,- Kč (za 1 úkon právní služby po 1.000,- Kč, 1 tzv. režijní paušál po 300,- Kč, to vše s připočtením částky 273,- Kč představující sazbu 21 % DPH).

Jelikož součet uvedených částek představujících možnou výši náhrady nákladů řízení před oběma soudy, které při procesním úspěchu by bylo možné dovolateli přiznat, činí 8.349,- Kč, je zjevné, že v tomto případě dovolání dovolatele není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než je ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř odmítnout.

I když v případě odmítacího usnesení není zapotřebí nákladový výrok odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), přesto je vhodné uvést, že žalobcům uvedeným v ad II. nebylo možné náhradu nákladů dovolacího řízení přiznat, neboť jejich písemné vyjádření k dovolání zcela pominulo důvod, pro který nakonec bylo toto dovolání odmítnuto, takže z uvedeného hlediska nelze hovořit o účelně vynaložených výdajích žalobců v souvislosti s jejich zastoupením advokátem v tomto dovolacím řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2016

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-4209/2015-1)