# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 4072/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 4072/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4072.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 10. 2017 - Datum zveřejnění: 28. 12. 2017 - Klíčová slova: Dovolání, Přípustnost dovolání, Vady podání - Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.; § 151 odst. 1 o. s. ř. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 29. 10. 2013 domáhá po žalovaném 1) zaplacení částky 120 000 PLN s příslušenstvím z titulu dosud nesplaceného dodatečného vkladu do společnosti (žalobkyně). Po žalované 2) požadovala žalobkyně zaplatit tutéž částku proto, že žalovaný 1) převedl svůj obchodní podíl ve společnosti (žalobkyni) na žalovanou 2). V souladu s polským právem upravujícím daný vztah odpovídá žalovaný 1) za zaplacení dodatečného vkladu žalovanou 2), respektive žalovaní mají společnou odpovědnost za zaplacení dodatečného vkladu. Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 11. 2016, č. j. 1 Cm 12/2014-138, řízení zastavil (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši 42 645 Kč (výrok II), a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 39 550 Kč žalobkyni (výrok III). Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný 1) včasným dovoláním, kterým dle jeho obsahu napadá závěr odvolacího soudu o tom, že české soudy jsou mezinárodně příslušné k projednání sporu mezi ním a žalobkyní (dovoláním zůstal nedotčen výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu žalobkyně a žalovaného 2/, proti němuž dovolatel žádnou argumentaci neuplatnil). Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že ve vztahu žalobkyně a žalovaného 1) jsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí této věci soudy České republiky jako soudy státu bydliště žalovaného 1), odpovídá jeho právní posouzení dané otázky ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle které lze o příslušnosti na výběr dané ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), dříve čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I), uvažovat jen tehdy, není-li na místě aplikace čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis (dříve čl. 2 nařízení Brusel I) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2842/2013, uveřejněné pod číslem 62/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tato otázka proto přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. Odvolací soud danou okolnost sice nešťastně vyjádřil, když shledal vazbu mezi mezinárodní příslušností soudu a občanstvím žalovaného 1), nikoli jeho bydlištěm v České republice. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které odkazuje na přiléhavá ustanovení nařízení Brusel I bis a výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu, je však zřejmé, že právě hraniční určovatel bydliště žalovaného 1) byl pro odvolací soud podstatný. K námitkám dovolatele lze již jen doplnit, že rozhodné právo nepředstavuje hraniční určovatel pro určení mezinárodní příslušnosti soudu ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, jak zřetelně plyne z textu daného ustanovení. O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně 18. října 2017 JUDr. Pavel Simon předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-4072/2017-1)