# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 4063/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 4063/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4063.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 2. 2018
- Datum zveřejnění: 16. 4. 2018
- Klíčová slova: Dovolání, Žaloba pro zmatečnost
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017; § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 6. 5. 2016, č. j. 15 Co 227/2016-20, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 1. 2016, č. j. 20 C 198/2015-12, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 29. 12. 2015 o ustanovení zástupce pro řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním (č. l. 26), které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř".

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání, není podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl podle § 218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti, podle § 218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle § 211 o. s. ř. a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání (shodně DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3167/2015).

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, které nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5474/2017).

Dovolací soud proto z výše uvedeného důvodu dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 7. února 2018

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-4063/2017-1)