# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 4024/2015 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 4024/2015 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4024.2015.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 2. 2016 - Datum zveřejnění: 10. 5. 2016 - Klíčová slova: Promlčení, Odpovědnost státu za škodu - Dotčené předpisy: § 32 předpisu č. 82/1998Sb.; § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 11. 2014, č. j. 10 C 94/2013-121, ve výroku o věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 601 350 Kč. Odvolací soud dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se domáhala částky 401 350 Kč jako náhrady škody a částky 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen "OdpŠk". Majetková a nemajetková újma měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu v nalézacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 151/95 a navazujícím vykonávacím řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl. Odvolací soud se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, pokud pro účely stanovení konce řízení ve vztahu k běhu promlčecí doby neposuzoval vykonávací řízení jako integrální součást řízení nalézacího, ale vycházel z konce řízení nalézacího (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část III, odstavec 2 in fine). Žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další námitky, které jsou v dovolání uvedeny (že žalobkyně v době po skončení nalézacího řízení a před začátkem řízení vykonávacího podávala návrhy na výkon rozhodnutí a navrhla soudu, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku; že z rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit právní úvahy soudu, které ho vedly k výroku rozhodnutí; že soud měl žalobkyni informovat o tom, že byl na povinného prohlášen konkurz; že délka vykonávacího řízení nebyla přiměřená). Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Nepostačuje ani odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu, od jehož řešení se má řešení přijaté odvolacím soudem odchylovat, nebo tvrzení, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, aniž by dovolatel blíže specifikoval, kterou konkrétní judikaturu dovolacího soudu má na mysli. Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 24. února 2016 JUDr. Pavel Simon předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-4024/2015-1)