# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 4002/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 4002/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4002.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 3. 2015 - Datum zveřejnění: 18. 5. 2015 - Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) obč. zák.; § 243c odst. 1 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. února 2013, č.j. 31 C 88/2012-95, ve znění usnesení ze dne 20. června 2013, č.j. 31 C 88/2012-117, výrokem I. uložil žalované zveřejnit v časopise Šíp PLUS a na svých stránkách www.sip.denik.cz omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. řízení částečně zastavil v rozsahu, v němž mělo být v textu omluvy užito slovo upřímně, výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen "obč. zák."), výrokem IV. zamítl žalobu v rozsahu částky 200.000,- Kč a výrokem V. rozhodl, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nákladů řízení 51.029,- Kč. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2014, č.j. 1 Co 274/2013-128, ve znění usnesení ze dne 20. června 2014, č.j. 1 Co 274/2013-161, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. změnil tak, že zamítl část textu omluvy přiznané žalobci soudem prvního stupně a uložil žalované zaplatit žalobci 50.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 obč. zák., jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II. rozhodl, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nákladů řízení soudu prvního stupně 22.738,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 9.578,- Kč. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 9. dubna 2014 a právní moci nabyl téhož dne. Proti výroku II. (jen do nákladů řízení) rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 6. června 2014 dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Jde o vyřešení otázky, zda v případě, kdy soud dospěje k závěru, že k zásahu do osobnostních práv žalobce došlo, ale současně nepřizná morální či peněžité zadostiučinění, nebo je přizná jen zčásti, náleží žalobci náhrada nákladů v celém rozsahu s tím, že plnění závisí na úvaze soudu či je možné posuzovat úspěch a neúspěch ve věci a podle tohoto stanovit výši náhrady nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že mu bude přiznána jím požadovaná výše, tj. 38.880,- Kč před soudem prvního stupně a 15.964,-Kč před odvolacím soudem. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014, a nejdříve se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Jak vyplývá z obsahu spisu, a zejména pak z dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci o dvou samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, a to o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně, přičemž žádná z částek, o nichž soud rozhodoval (22.738,- Kč a 9.578,- Kč), nepřevyšovala 50.000,- Kč. Nutno podotknout, že ani částky požadované žalobcem (38.880,- Kč a 15.964,- Kč) tuto hranici nepřekračují. Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2, není dovolání podle § 237 o.s.ř. přípustné. Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti napadeným výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl. U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. března 2015 JUDr. Pavel P a v l í k předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-4002/2014-1)