# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 40/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 40/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.40.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 2. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání prvního žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Jak vyplývá z obsahu spisu, dovolání prvního žalovaného směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2003, č. j. 14 Co 17/2003-87, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. října 2002 č. j. 7 C 22/2001-63, není v označené věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\").

Protože takto by přípustnost dovolání proti uvedenému výroku mohla být v této věci založena pouze již jen ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak dovolací soud neshledal, že by v tomto případě k naplnění předpokladů daného ustanovení došlo (rozhodnutí ve věci samé nebylo v uvedeném výroku shledáno po právní stránce zásadně významným /§ 237 odst. 3 o. s. ř./, když základ rozhodnutí odvolacího soudu spočívá především na míře konkrétních skutkových zjištění, čemuž odpovídá i samotný obsah dovolání prvního žalovaného), neobsahuje toto rozhodnutí, pokud se týče tohoto výroku, odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).

Jestliže pak odvolací soud současně (výrokem I.) odmítl odvolání prvního žalovaného, pokud směřovalo proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně druhého žalovaného a výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu k druhému žalovanému, pak ani v tomto případě není podané dovolání prvního žalovaného přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud uvážil, že přípustnost dovolání u tohoto výroku do rozsudku soudu druhého stupně pojatého usnesení není založena ani na základě ustanovení § 237 o. s. ř. ani na podkladě ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., když nejsou pro tuto věc naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací

(§ 10a o. s. ř.) proto dovolání prvního žalovaného jako nepřípustné i v případě tohoto výroku odmítl (243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Dovolací soud pouze pro úplnost připomíná, že podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník případně napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, žalobou pro zmatečnost.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 o. s. ř. za situace, když dovolání prvního žalovaného bylo sice odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-40/2004-1)