# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 3820/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 3820/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3820.2012.3
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 5. 2013
- Datum zveřejnění: 5. 6. 2013
- Klíčová slova: Oprava rozhodnutí
- Dotčené předpisy: § 164 o. s. ř.

## Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2013, č. j. 30 Cdo 3820/2012-380, se v odůvodnění na str. 3, ve třetí větě posledního odstavce opravuje tak, že tato věta správně zní: "Z dovolání je totiž zřejmé, že dovolatel brojí proti výsledkům dokazování odvolacím soudem (oběma soudy) a zpochybňuje správnost skutkových zjištění, čímž dovolatel v dovolání nepřípustně uplatňuje dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., neboť jejich prostřednictvím přípustnost dovolání posuzovat nelze (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.)."

## Odůvodnění

Předseda senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu České republiky (dále již "Nejvyšší soud") - v souvislosti s vyjádřením ke stížnosti, kterou podal na všechny členy senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu (kteří v této právní věci rozhodovali) dovolatel svým podáním (ze dne 25. dubna 2013) adresovaným (a doručeným téhož dne) předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky - zjistil zřejmou nesprávnost v odůvodnění shora cit. usnesení. Ve shora označené části odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí byla totiž citována pasáž, jež neměla podklad v obsahu podaného dovolání dovolatele [dovolatel v dovolání neuvedl, že se odvolací soud či oba soudy "nevypořádal s důkazy, které byl(y) u soudu předvedeny", nýbrž ve svém dovolání mj. namítal, že: "V daném případě soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení provedených důkazů velmi formalisticky..." (str. 2 dovolání; dále již odkaz na přísl. str.), že "soudy obou stupňů hodnotily důkazy, které byly v řízení provedeny pouze izolovaně a nikoliv v jejich souvislosti, v důsledku čehož pak daný případ nesprávně hmotněprávní posoudily" (str. 2), že "soud I. stupně k tvrzením nepřihlédl a důkazy nehodnotil..." (str. 10), že "Závěr o skutkovém stavu je zde silně zatížen libovůlí při výběru skutkových zjištění a soud se zkrátka přiklonil k výpovědím věřitelů...aniž by vyložil, jakými úvahami se při hodnocení těchto protichůdných důkazů řídil...proč nebere zřetel k opačným tvrzením a zjištěním..." (str. 11), že "soud nevzal v úvahu důkaz listinou...soud se neobtěžoval zjistit a to ani jednoduchým dotazem, proč jsou tyto posudky natolik rozdílné a zamítl provedení důkazu, který tento rozdíl objasňoval", a že "Žalobce odvolacímu soudu navrhnul provedení důkazu, ke zpochybnění věrohodnosti důkazů již provedených, konkrétně pak výpovědi věřitelů a jejich pomocníka. Soudy věrohodnost těchto důkazních prostředků vůbec nehodnotily..." (str. 11-12) atd.].

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 164 o.s.ř. za použití § 243c odst. 1 o.s.ř., vydal opravné usnesení, jímž tuto zřejmou nesprávnost shora uvedeným způsobem opravil.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 23. května 2013

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-3820/2012-3)