# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 3727/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 3727/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3727.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 6. 2. 2013
- Klíčová slova: Dovolací důvody
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

## Odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již "Nejvyšší soud") předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného (v záhlaví označeného) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále již "odvolací soud") se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále již "o. s. ř.").

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále "soud prvního stupně") usnesením ze dne 26. dubna 2012, č. j. 42 Nc 515/2012-25, nařídil (před zahájením řízení) předběžné opatření, jímž zakázal žalované jakékoliv nakládání s nemovitostmi specifikovanými ve výroku I. rozhodnutí, a současně výrokem II. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek.

Odvolací soud v záhlaví citovaným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání jako bezdůvodné nebo jeho zamítnutí. Souhlasila se závěry odvolacího soudu a polemizovala, resp. nesouhlasila s dovolací argumentací žalobkyně.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, a dále uvedených v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření, nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., kdy zákon dovolání výslovně připouští. Přípustnost dovolání v dané věci nelze vyvodit ani z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle kterého předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření však rozhodnutím ve věci samé není. Dovolací soud v tomto směru odkazuje na právní závěr vyplývající z jeho rozhodnutí - rozsudku ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 1925/2001, publikovaného pod C 867, v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, podle kterého platí, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o předběžném opatření není dovolání přípustné.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a náklady žalované nelze považovat za účelně vynaložené, neboť navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto pro bezdůvodnost nebo zamítnuto, ač postačilo namítnout pouze jeho nepřípustnost ze zákona (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. ledna 2013

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-3727/2012-1)