# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 3464/2013

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 3464/2013
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3464.2013.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 11. 2013
- Datum zveřejnění: 13. 12. 2013
- Klíčová slova: Lhůty, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, podal žalobce dne 14. 4. 2010 dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.

Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 3. 2013, č. j. 4 C 319/2001-108, které bylo žalobci doručeno dne 11. 3. 2013, byl žalobce vyzván, aby si ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) - dále jen "o. s. ř.".

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. "Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem."

Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. "Není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, pro němuž není dovolání přípustné."

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 25 Co 245/2008-97, bylo dovolateli doručeno dne 7. 7. 2009, dovolatel však podal dovolání až dne 14. 4. 2010. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání bylo podáno opožděně, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. Dovolání zároveň směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné. Přípustnost dovolání nelze vyvozovat z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce, není rozhodnutím ve věci samé, a ani ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání žalobce proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Jelikož dovolání bylo podáno opožděně a směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, bylo zcela nadbytečné postupovat obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř., tj. pokoušet se o odstranění nedostatku podmínky řízení spočívající v nedostatku povinného zastoupení dovolatele.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218a a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., kdy žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. listopadu 2013

JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-3464/2013-1)