# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 3421/2009

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 3421/2009
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3421.2009.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 11. 2010
- Datum zveřejnění: 29. 12. 2010
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalované se odmítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále již "odvolací soud"), a to do části meritorního výroku, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 13. května 2008, č.j. 9 C 146/2006-46, ve výroku I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% z částky 68.000,- Kč od 1. července 2004 do zaplacení, potvrzen, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná totiž opětovně předkládá k dovolacímu přezkumu otázku platnosti formulářové smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která byla v typově totožných věcech, jejichž byla vždy účastnicí, již dovolacím soudem vyřešena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1254/2007, ze dne 24. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 5145/2008, ze dne 25. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1386/2007, nebo ze dne 10. září 2009, sp. zn. 28 Cdo 3058/2009, im www.nsoud.cz). Dovoláním zpochybněné právní otázky platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a odstoupení od smlouvy o půjčce nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které dosud nebyly řešeny, a nebyly odvolacím soudem vyřešeny v rozporu s hmotným právem. Jinak řečeno, vzhledem k citované judikatuře nelze dovoláním předkládané věci přiznat judikatorní význam, a s ohledem na skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, nelze ani uzavřít, že by se v dané věci odvolací soud dopustil právně kvalifikačního pochybení (tj. řešil otázku neplatnosti předmětných smluv v rozporu s hmotným právem). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že vzhledem k odmítnutí dovolání žalobci sice vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 142 odst. 1 o.s.ř.), avšak jen nákladů účelně vynaložených. Takovým účelně vynaloženým nákladem žalobce ovšem není odměna za zastoupení jeho advokátem v tomto dovolacím řízení, neboť v žalobcem podaném vyjádření k dovolání žalované se pouze uvádí, že žalobce nesouhlasí s dovolací argumentací žalované a že naopak rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu považuje za věcně správné.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-3421/2009-1)