# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 34/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 34/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.34.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 11. 2018
- Datum zveřejnění: 18. 2. 2019
- Klíčová slova: Dovolání, Přípustnost dovolání, Ochrana osobnosti
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013; § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013; § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalobci se žalobou na ochranu osobnosti ze dne 5. 11. 2010 domáhali po žalované zaplacení 1 000 000 Kč každému z nich jako náhrady nemajetkové újmy spojené s úmrtím jejich matky.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 6. 2015, č. j. 16 C 273/2010-358, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a ani Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.

Námitka žalobců, že se odvolací soud ve svém rozsudku nevyrovnal s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, konkrétně, že se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobců o neprovedení vyšetření zánětlivých markerů (např. CRP), nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, když své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a s výše uvedenou námitkou žalobců se vypořádal na základě důkladného znaleckého dokazování. Napadený rozsudek tak v daném směru nelze mít za nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť důvody, pro které odvolací soud nesouhlasil s náhledem žalobců na existenci příčinné souvislosti mezi jimi utrpěnou újmou a neprovedením vyšetření CRP u jejich matky, jsou v napadeném rozsudku dostatečně vysvětleny. Judikatura, na kterou žalobci odkazují v dovolání, směřuje na případy, kdy soud vůbec nedostál své povinnosti vypořádat se s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, což není tento případ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2687/2007).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-34/2018-1)