# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 3399/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 3399/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3399.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 12. 2014
- Datum zveřejnění: 9. 2. 2015
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím krajský soud částečně změnil a částečně potvrdil rozsudek z 31. října 2013, č j. 9c 325/2013-35, jímž okresní soud zamítl vylučovací žalobu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jež vykazovalo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. V souzené věci dovolatel prostřednictvím své právní zástupkyně blanketní dovolání z 26. června 2014 (podané k poštovní přepravě 27. června 2014) doplnil až podáním z 14. července 2014 (podaným k poštovní přepravě 15. července 2014), tedy po uplynutí dovolací lhůty, která skončila v pondělí 7. července 2014. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-3399/2014-1)