# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 3094/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 3094/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3094.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 4. 2012
- Datum zveřejnění: 15. 5. 2012
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2007, č.j. 32 C 11/2007-37, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 44.869,10 Kč s příslušenstvím podle autorského zákona a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem (v pořadí druhým, neboť předchozí rozsudek byl zrušen k dovolání Nejvyšším soudem ČR) ze dne 5. dubna 2011, č.j. 3 Co 7/2008-93, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 11. července 2011 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se žalovaná nevyjádřila.

Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 5. dubna 2011, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, bylo jím rozhodnuto (ve věci nikoliv obchodní) o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. Nejvyššímu soudu ČR proto nezbylo, než dovolání odmítnout jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona, aniž se tak mohl zabývat důvody tohoto dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-3094/2011-1)