# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 2574/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 2574/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2574.2011.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 27. 3. 2012
- Datum zveřejnění: 3. 4. 2012
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lukáše Tvrdíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Konkviktská 291/24.

## Odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Okresní soud Praha-východ (dále již "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 12. ledna 2010, č.j. 6 C 98/2006-395, určil, že žalobkyně je vlastnicí označených nemovitostí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále již "odvolací soud") v záhlaví cit. rozsudkem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (prostřednictvím svého advokáta) včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (poznámka Nejvyššího soudu: nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, bylo rozhodnuto, že se ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ruší uplynutím dne 31. prosince 2012; do uvedeného termínu je tedy § 237 odst. 1 písm. c/ platným ustanovením občanského soudního řádu). Je tomu tak z toho důvodu, že žalovaná v dovolání uplatnila dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. na základě tvrzených okolností, k nimž ovšem podle § 237 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží.

Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) přitom ani nevyplynulo, že by žalovaná v dovolání formulovala (určitou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní, případně, že by uvedla konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Z obsahu dovolání nebylo možno vyvodit ani jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávající z odměny za zastupování advokátem (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [podle čl. II vyhl. č. 64/2012 Sb., § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.] a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle § 137 odst. 3 a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. března 2012

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-2574/2011-1)