# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 2549/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 2549/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2549.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 11. 2012
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2012
- Klíčová slova: Odpovědnost státu za škodu
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 5. 2009, č. j. 26 C 58/2008 - 35, zamítl žalobu na zaplacení částky 3.487,77 EUR s příslušenstvím, jíž se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 329/2006 (dále také "posuzované řízení").
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem poté, co byl jeho předchozí rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, č. j. 30 Cdo 4278/2010 - 69, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů v posuzovaném řízení.

Proti druhému rozsudku odvolacího soudu v této věci podal žalobce dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), které však Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 o. s. ř.

Konstatování porušení práva žalobce na projednání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 329/2006 v přiměřené lhůtě je dostatečnou kompenzací žalobcovy újmy ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen OdpŠk), v situaci, kdy význam předmětu řízení pro žalobce byl od počátku zanedbatelný (žalobce uplatnil v posuzovaném řízení nárok, který byl od samého počátku zjevně nedůvodný; neúspěšnost žaloby přitom musela být žalobci, jak správně uvádí odvolací soud, zjevná již po prvním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vydaném necelé dva roky po podání žaloby - § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk). V tom odpovídá rozsudek odvolacího soudu ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, na které nemá Nejvyšší soud ani v této věci důvodu cokoli měnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1265/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009).

Na uvedeném nic nemění ani nečinnost soudu, která k celkové délce posuzovaného řízení zjevně přispěla (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), neboť právě ona byla důvodem pro shledání oprávněnosti žalobcova nároku (bez ní by žalobce v této věci nemohl být úspěšný), byť ne ve formě zadostiučinění v penězích. Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk zakládá totiž jen nárok na kompenzaci (náhradu) utrpěné nemajetkové újmy, nezakládá již nárok na sankci vůči státu za to, že k nemajetkové újmě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3936/2010, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 911/2012).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. listopadu 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-2549/2012-1)