# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 2459/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 2459/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2459.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 12. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2003, č.j. 5 P 640/98-572, zvýšil výživné pro dříve nezletilého V. S. s účinností od 1.9.1997

na částku 2.650,- Kč měsíčně, s účinností od 9.7.2000 na částku 2.000,- Kč měsíčně a

s účinností od 1.10.2000 je zrušil a současně rozhodl o povinnosti otce uhradit nedoplatek na tomto výživném za dobu od 1. září 1997 do 30. září 2001. Ve vztahu

k dříve nezletilé V. S. zvýšil výživné s účinností od 1.9.1999 na částku 2.552,- Kč měsíčně, s účinností od 9.7.2000 na částku 2.000,- Kč měsíčně, s účinnosti od 1.10.2001 na částku 2.550,- Kč měsíčně a od 1.10.2003 tuto povinnost zrušil. Současně rozhodl o povinnosti otce uhradit nedoplatek na tomto výživném za dobu od 1. září 1999 do 30.9.2003. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2004, č.j. 53 Co 127/2004-589, odvolání otce postupem podle ustanovení § 211 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, neboť odvolatel ani na výzvu soudu v řádné lhůtě nedoplnil své odvolání tak, aby v něm bylo vedle obecných náležitostí uvedeno,

v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a zejména čeho se odvolatel domáhá. O následcích nedoplnění dovolání byl odvolatel řádně soudem poučen. Městský soud současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal otec dne 6. srpna 2004 včasné dovolání, ve kterém odkazuje na ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. a žádá, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.

K uvedenému dovolání otce nebylo podáno ostatními účastníky vyjádření.

Dovolání otce není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání má povahu mimořádného opravného prostředku, kterým lze

za zákonem stanovených předpokladů napadnout rozhodnutí odvolacího soudu. Zákon

v tomto případě připouští dovolání jen ve výslovně uvedených případech vymezených

v ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. Žádné z těchto ustanovení však nestanoví možnost přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 o.s.ř. (na případy tohoto druhu však v souvislosti s úpravou institutu žaloby

pro zmatečnost jinak pamatuje ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř.).

Protože v označené věci tedy nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto dovolání otce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání otce bylo odmítnuto, avšak v dovolacím řízení ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-2459/2004-1)