# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 244/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 244/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.244.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 8. 2016 - Datum zveřejnění: 18. 11. 2016 - Klíčová slova: Odpovědnost státu za škodu, Exekuce - Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013; § 5 písm. b) předpisu č. 82/1998Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 10. 2014, č. j. 22 C 42/2012-226, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 365 985 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit první žalované na nákladech řízení částku 1 200 Kč (výrok II) a druhému žalovanému na nákladech řízení částku 125 384 Kč (výrok III). Usnesením ze dne 1. 12. 2014, č. j. 22 C 42/2012-230, uložil soud prvního stupně žalobkyni povinnost "zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 na nákladech řízení částku 1 112 Kč." Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve vztahu k žalované a ve výroku II o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou a ve vztahu ke státu potvrdil. Výrokem II rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora (jako druhého žalovaného) tím, že soudní exekutor v areálu žalobkyně zabavil podle jeho slov železný šrot, který nebyl sepsán ani protokolován a který byl prodán přímému kupci mimo dražbu za částku 113 280 Kč. Podle názoru žalobkyně byl však odvezen funkční materiál společnosti v hodnotě nejméně 2 409 985 Kč. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v této právní věci bylo řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným (soudním exekutorem) přerušeno s ohledem na prohlášený konkurs na majetek soudního exekutora v průběhu odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. ©II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Skutečnost, že žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem soudního exekutora škoda v jí tvrzené výši, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Žalobkyně tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a její námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. K tomu Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně měla v řízení o nároku na náhradu škody povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (povinnost tvrzení a povinnost důkazní) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2775/2008. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem prvního stupně poučena v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., břemeno důkazní neunesla, neboť dostatečným způsobem neprokázala svoje tvrzení, že se v době provádění exekuce v objektu společnosti nacházel funkční materiál v žalované výši. Pro naplnění předpokladů pro odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. musejí být kumulativně splněny všechny tři předpoklady obecné odpovědnosti za škodu (nesprávný úřední postup, vznik újmy a příčinná souvislost). Není-li splněn jen jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). S ohledem na výše uvedené závěry se Nejvyšší soud dále nezabýval ostatními námitkami uvedenými v dovolání (že pokud nelze přesně určit a prokázat výši škody z důvodu prodeje postiženého majetku v rámci nesprávného úředního postupu soudního exekutora, neznamená to, že mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou není příčinná souvislost, že se navíc jednalo o specifický druh komodity, který nebyl za účinnosti exekučního řádu předmětem exekuce ani soudního výkonu rozhodnutí, že exekutor mohl provést exekuci příkazem z účtu žalobkyně, neboť žalobkyně měla podle svých slov na bankovním účtu dostatek finančních prostředků k vyplacení vymáhané částky včetně nákladů řízení, že osoba přítomná u soupisu movitých věcí byla povolaná osobně exekutorem jako zámečník zajišťující vstup do areálu žalobkyně, nikdy nebyla zaměstnancem žalobkyně a nikdy ji v ničem nezastupovala, a že tato osoba odkoupila i majetek žalobkyně nacházející se v jejím sídle), neboť v daném případě nebyl shledán vznik škody a příčinná souvislost a jejich posouzení by tak na věci nic nezměnilo. Jelikož žalobkyně podala dovolání proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi ní a žalovanou a ve vztahu ke státu, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 24. 8. 2016 JUDr. Pavel Simon předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-244/2016-1)