# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 2201/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 2201/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.2201.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 11. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 246c předpisu č. 99/1963Sb.; § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k opravnému prostředku navrhovatelky potvrdil rozhodnutí M. h. m. P., pozemkového úřadu ze dne 19. 4. 2001, č.j. PÚ 2712/00, jímž bylo rozhodnuto, že M. M., J. B. a P. M. jsou každá z nich vlastníky ideální jedné třetiny v rozhodnutí blíže označených nemovitostí a určil lhůtu šesti měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí k vrácení poměrné části kupní ceny ve výši 95.000,- Kč, kterou uhradí prvé dvě ze jmenovaných v částce 31.666,70 Kč každá a posledně jmenovaná v částce 31.666,60 Kč způsobem v rozhodnutí označeným.

V podaném dovolání, jehož přípustnost navrhovatelka opírá o § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř., navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání dovolatelky nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V této věci ovšem nerozhodoval Městský soud v Praze jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 2 a § 250l a násl. o. s. ř. Pro toto rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250s o. s. ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu) nejsou s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení přípustné opravné prostředky.

V daném případě dovolatelka uplatnila u Nejvyššího soudu ČR podání, které označila jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250s o. s. ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání, neboť nejde o věc důchodového pojištění ani důchodového zabezpečení.

Protože podle § 103 o. s. ř., použitelného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného dovolatelkou proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250s o. s. ř.).

Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o dovolatelčině dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, jeho účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-2201/2002-1)