# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 1967/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 1967/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1967.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 11. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 246c předpisu č. 99/1963Sb.; § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ústí n. Labem-pobočka v Liberci rozsudkem v záhlaví označeným k opravnému prostředku navrhovatelky potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu v L., referátu okresního pozemkového úřadu, ze dne 12.2.2001, č.j. PÚ-R-7219/01-Šp, jímž bylo rozhodnuto o spoluvlastnictví sourozenců P. R. a M. M. k v rozhodnutí blíže označeným nemovitostem v katastrálním území V., zapsaným v knihovní vložce č. 198 a 199 pozemkového katastru, a určeno, že nejsou spoluvlastníky dalších v rozhodnutí blíže označených nemovitostí, s tím, že mají nárok na bezplatné převedení jiných pozemků ve vlastnictví státu do svého vlastnictví, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Dovolatel v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. a jež podává z důvodů § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., požaduje, aby označený rozsudek Krajského soudu v Ústí n. Labem-pobočky v Liberci byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání dovolatele nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 2 a § 250l a násl. o. s. ř. Pro toto rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250s o. s. ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu) nejsou s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení přípustné opravné prostředky.

V daném případě dovolatel uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250s o. s. ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání, neboť nejde o věc důchodového pojištění ani důchodového zabezpečení.

Protože podle § 103 o. s. ř., použitelného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného dovolatelem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250s o. s. ř.).

Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o dovolatelově dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, jeho účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-1967/2002-1)