# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 1469/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 1469/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1469.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 9. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 250j odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.; § 246c odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.; § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě usnesením v záhlaví označeným zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení, v němž se žalobce domáhal přezkoumání správnosti postupu správního orgánu, jímž mu podle jeho tvrzení nebyla poskytnuta informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení s odkazem na § 146 odst. 1 písm. c) a § 246c o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 247 a násl. o.s.ř. (srovnej § 16 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb.). Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek.

Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v § 250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.

V daném případě však žalobce uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání.

Protože podle § 103 o.s.ř., použitelném podle § 243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného žalobcem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250j odst. 4).

Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o žalobcově dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-1469/2002-1)