# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 144/2009 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 144/2009 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.144.2009.2 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 2. 7. 2009 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.014,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. ## Odůvodnění podle § 243c odst. 2 o.s.ř.: Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2004, č.j. 5C 93/2001-197, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 8. září 2005, č.j. 5 C 93/2001-226, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 86.236,- Kč s příslušenstvím, výrokem II. žalobu co do částky 153.764,- Kč s příslušenstvím zamítl, výroky III. a IV zamítl žalobu co do úroků z prodlení ve výši uvedené ve výrocích, výrokem V. zamítl protinávrh, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 300.000,- Kč s příslušenstvím; výroky VI. až VIII. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. února 2006, č.j. 64 Co 415/2005-235, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil jen tak, že zamítl žalobu o zaplacení 8% úroku z prodlení z částky 86.236,- Kč za den 2.6.2001, jinak jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o vzájemném návrhu potvrdil. Rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalovaného zaplatit státu náhradu nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že smlouva uzavřená dne 31. srpna 1998 mezi žalobci a žalovaným je absolutně neplatná. Za tohoto stavu posoudil nárok žalobců jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 o.z. s tím, že podle § 457 o.z. je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle neplatné smlouvy dostal. Nárok žalovaného, spočívající v obohacení se žalobců přijetím částky 300.000,- Kč, je však promlčen ve smyslu ustanovení § 107 odst. l a 2 o.z., neboť subjektivní promlčecí doba uplynula již dne 14. července 2001, avšak žalovaný svůj nárok uplatnil u soudu podáním vzájemného návrhu až dne 23. května 2003. Žalovaný se pak bezdůvodně obohatil užíváním předmětného bytu bez právního důvodu. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný dne 30. července 2006 dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Především dovozuje, že se soudy nevypořádaly správně s otázkou promlčení vzájemného návrhu. Žalovaný je toho názoru, že hmotněprávním dopadem vzájemného návrhu je úkon směřující k započtení, alespoň co do výše vzájemné protipohledávky. Promlčení se v tomto případě řídí režimem, který se užívá při započtení vzájemných pohledávek. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřili žalobci podáním ze dne 30. listopadu 2006 a navrhli jeho odmítnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a .s.ř.) poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 107 odst. 1 a 2 a § 451 odst. 2 o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. června 2008, sp.zn. 30 Cdo 2381/2007, usnesení téhož soudu ze dne 28. června 2007, sp.zn. 28 Cdo 1515/2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 7.500,- Kč (srov. § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, 17 odst. 1 písm. a) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 7.575,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobců, představována částkou 9.014,25 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. července 2009 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-144/2009-2)