# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 1190/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 1190/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1190.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 2012
- Datum zveřejnění: 15. 6. 2012
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

## Text rozhodnutí

30 Cdo 1190/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 5, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 30.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 126/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2011, č. j. 68 Co 225/2011-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2011, č. j. 68 Co 225/2011-56, změnil vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé tak, že se žaloba o zaplacení 30.000,- Kč zamítá, a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, kterým se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) - dále jen "o. s. ř."

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V předmětné věci dovolání není přípustné, jelikož dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je bez dalšího přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/2007).

Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-1190/2012-1)