# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 1166/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 1166/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1166.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 12. 2011
- Datum zveřejnění: 6. 1. 2012
- Dotčené předpisy: § 243 odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2010, č. j. 37 C 83/2007-65, kterým bylo řízení ve věci zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v tehdejším znění, není přípustné.

Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po 30. červnu 2009 (dále jen "o. s. ř.").

Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Zde s ohledem na ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. je nezbytné připomenout, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení (případně ve spojení s postoupením věci příslušnému orgánu), lze napadnout dovoláním jen tehdy, jestliže důvodem zastavení řízení byl neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, t. j. jestliže bylo vydáno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (popřípadě podle § 106 odst. 1 o. s. ř. - srov. R 37/06). Proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z jakéhokoli jiného důvodu - jak je tomu v souzeném případě, dovolání přípustné není.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o.s.ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud ČR je proto, když ve věci nenařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř.], aniž se tak mohl zabývat uplatňovanými dovolacími námitkami.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodováno podle ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř., když dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. prosince 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-1166/2011-1)