# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 1104/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 30 Cdo 1104/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1104.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 11. 12. 2018 - Datum zveřejnění: 17. 2. 2019 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady podání - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 2 o. s. ř.; § 241a odst. 3 o. s. ř. ## Výrok I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 3. 2016, č. j. 12 C 232/2008-942, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016, č. j. 70 Co 309/2016-1066, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 3. 2016, č. j. 12 C 232/2008-942, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 755 341 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení, jinak jej ve věci samé potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Předmětem řízení byl původně nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 901 552 000 Kč s příslušenstvím, která měla představovat náhradu škody vzniklé zmařením investic právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nesprávného úředního postupu v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 46 K 4/2000 ve věci úpadkyně RASTRA AG-CZ, a. s. (dlužnice žalobkyně). Ohledně částky 146 211 000 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 8. 2010, č. j. 12 C 232/2008-89. Žalobkyně podala dovolání jak proti usnesení soudu odvolacího, tak i proti usnesení soudu prvního stupně, přičemž v úvodu dovolání uvedla, že přípustnost dovolání dovozuje z toho, že "důsledkem napadeného rozsudku je toto dovolání prvním uplatněním práva žalobce na účinné opravné prostředky dle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když soudci senátu '70 Co' odvolacího soudu nemohli věc správně posoudit, když rozsudek soudu prvního stupně byl vlastně odvoláním justiční (konkurzní) mafie proti rozhodnutím odvolacího soudu v této věci ..., a Nejvyšším soudem ČR nově koordinovaně prosazovanou masovou nezákonnou aplikaci sankce dle § 43 odst. 2 OSŘ již nešlo uplatnit ...". Přípustnost dovolání spatřuje žalobkyně též v protiústavním odepírání spravedlnosti "obětem korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové organizovaným zločinem, na kterém se ... aktivně účastní Nejvyšší soud ČR", a konečně ve skutečnosti, že má být jinak posouzena vyřešená právní otázka "legalizace nesporné defraudace podniku úpadce RASTRA AG-CZ a.s.". Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.". Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, neboť není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto Nejvyšší soud řízení o "dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastavil. Co se týká dovolání směřujícího proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 70 Co 309/2016-1066, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. Výše uvedené námitky žalobkyně nepředstavují formulaci právních otázek. Jednotlivá tvrzení obsažená v dovolání (jež čítá 256 stran textu) jsou značně nekoncentrovaná, přičemž převážnou část dovolání představuje polemika se závěry a postupy soudů v celé řadě jiných řízení a následné osočování soudů všech stupňů soudní soustavy a jiných státních orgánů z účasti na jednání justiční mafie. Podání je psáno způsobem obsáhlým, leč o to obtížněji srozumitelným, kdy bez zjevné systematiky dochází k rozčlenění textu do víceúrovňových seznamů s odrážkami (či číslováním), přičemž převážně není zřejmé, kde končí jeden argument a začíná jiný. Celé podání je propleteno desítkami odkazů a citací rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale též soudů nižších článků soudní soustavy, z nichž žalobce vyvozuje závěry právní, ale též skutkové. Dovolání neudržuje nosné myšlenky (jádro), a tak vedle sebe kupí různé obecně přijímané postuláty, konkrétní právní závěry, vlastní tvrzení a dedukce. Žalobkyně se svými argumenty míjí s tím, co bylo podstatou napadeného rozhodnutí, tj. zejména promlčení uplatněného nároku, absence jednotlivých obligatorních podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu a též nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně. Pouze zlomek obsahu dovolání se podstaty věci dotýká, žalobkyně však v této souvislosti neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení mělo ve smyslu § 237 o. s. ř. napadené rozhodnutí záviset, a krom zřejmého nesouhlasu s rozhodnutím jako takovým neobsahuje dovolání ani žádný výklad toho, v čem má podle žalobkyně spočívat nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Z hlediska podstatných námitek, které by mohly být způsobilé založit přípustnost dovolání, tak dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat. Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané vady řízení, neboť podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není. Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rovněž neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání pokračovat ani v tomto rozsahu. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-1104/2017-1)