# Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 1098/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 30 Cdo 1098/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1098.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě usnesením v záhlaví označeným uložil otci v odvolacím řízení k matčině odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. února 2001, č.j. P 398/2000-451, jímž bylo rozhodnuto o změně výchovy a výživy nezletilého a změně úpravy styku otce s nezletilým pořádkovou pokutu 2.000,- Kč, splatnou do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Krajského soudu v Ostravě, s odkazem na § 53 odst. 1 o.s.ř.

pro hrubě urážlivé podání - vyjádření k odvolání.

V podaném dovolání otec vyjadřuje nesouhlas s uložením pořádkové pokuty.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 241 odst. 1, věta první, o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních § 237, § 238a

a § 239.

Společným předpokladem citovaných ustanovení - s výjimkou § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. - je skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo rozhodnutí soudu prvního stupně v téže věci. V projednávané věci se však o takový případ nejedná, když usnesení odvolacího soudu nepředcházelo usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty, jež by v odvolacím řízení k odvolání účastníka odvolací soud přezkoumával.

Nejde pak ani o případ § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., kde jsou uvedena usnesení odvolacího soudu, která byla vydána v průběhu odvolacího řízení, aniž by jim předcházelo rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo současně v odvolacím řízení přezkoumáváno, neboť nejde o to, že v průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§ 952 odst. 1 o.s.ř.) ani o záměnu účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.).

Z vyloženého je zřejmé, že otcovo dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Se zřetelem k tomu nebylo třeba odstraňovat nedostatek podmínky zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. dubna 2003

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/30-CDO-1098/2002-1)